Dost často dostávám otázku, jak je možné, že jsou odbory tak slabé a neakceschopné, že neumí rychle a pružně reagovat na nápady a návrhy ze strany politiků, které silně ovlivňují a manipulují zaměstnavatelé.

Po celý rok v médiích sledujeme diskuze o důchodové reformě. Celá tato akce je od začátku úplně špatně, ostatně z dílny ministra Jurečky nejde o první matoucí a špatný materiál.

Volby provází vždy spousta emocí. Před nimi, v jejich průběhu a hlavně po nich. To se pak u spousty lidí projeví pocity rozčarování. Nejen u nezvolených politiků, ale i u občanů. Právě proběhlé krajské volby mají sice na většině území vítěze v osobnostech politického hnutí ANO, ovšem jejich vítězství ukázalo trochu něco jiného.

Nedohoda mezi odbory a vládou o růstu platů u zaměstnanců státu je smutná a očekávatelná. Bez ohledu na to, která strana se více či méně chtěla/nechtěla dohodnout z toho vyšli s prázdnou právě ti, kteří na jakékoliv přidání stále marně čekají. Jsou to ti zaměstnanci státu, kteří jsou nejhůře a bídně placeni, často i pod hranicí minimální mzdy. A právě oni z celé této situace vychází jako ti nejvíce poškození.